Sekce „Metafyzika sexu“
Následující text je slovenským překladem úryvku z Evolovy knihy Metafyzika sexu. Překlad původně vyšel na Leben ist Kampf.
(...)
Len zbežne sa tu môžeme dotknúť večnej otázky podriadenosti, rovnosti, či nadradenosti žien voči mužom. Takáto otázka je však nezmyselná, pretože predpokladá nejakú súmerateľnosť. Ak odložíme stranou všetko to, čo je vonkajšie, osvojiteľné a naučiteľné a tiež všetky spomenuté prípady, kde nie je možné hovoriť o pohlaví, pretože bola presiahnutá hranica ľudskej podmienenosti (pokiaľ ide o povahu týchto prípadov a ich „platonickú ideu“), je medzi mužom a ženou taký rozdiel, že vylučuje akékoľvek bežné merítko; podobne aj na prvý pohľad spoločné a „neutrálne“ schopnosti a umy majú rozdielnu funkčnosť a rozdielny ráz, podľa toho, či nimi disponuje žena, alebo muž. Pýtať sa či je „žena“ nadradenejšia alebo podradnejšia ako „muž“, je rovnako nezmyselné, ako chcieť vedieť, či je voda nadradená alebo podradená ohňu. Kritérium merateľnosti pohlavia teda nemôže vychádzať z pohlavia opačného, ale výhradne len z „ideje“ pohlavia, ktorá je vlastná tomu-ktorému jedincovi. Jediné, čo je možné v tomto smere vykonať, je určiť nadradenosť nejakej konkrétnej ženy na základe toho, či sa viac alebo menej približuje typicky ženským vlastnostiam zosobneným rýdzou a absolútnou ženou (taktiež to analogicky platí pre mužov). „Nároky“ modernej ženy preto pramenia z falošných ambícií a naviac z komplexu podradnosti, čiže z chybnej predstavy, že žena ako žena, ako „len žena“, je podriadená mužovi. Bolo príhodne poznamenané, že feminizmus v skutočnosti nebojuje za „práva ženy“, ale skôr – a to bez toho aby si toho bol vedomý – za právo ženy stať sa rovnakou ako muž: a keby toto bolo možné aj mimo vyššie zmienenú vonkajšiu prakticko-intelektuálnu rovinu, potom by toto právo ženy bolo právom na stratu vlastnej prirodzenosti a právom na degeneráciu. Opakujeme, že jediným kvalitatívnym kritériom je stupeň viac či menej dokonalej realizácie vlastnej prirodzenosti. Je nepochybné, že žena, ktorá je dokonale ženou, je nadradená mužovi, ktorý je mužom nedokonale, rovnako ako roľník, ktorý zachováva vernosť zemi a dokonale plní svoje povinnosti, je nadradený kráľovi, ktorý nedokáže plniť tie svoje.
Pokračovat na článek... Publikováno: 2. 12. 2014 | Metafyzika sexu
Následující text je úryvkem z 51. kapitoly „Transmutace a předpis cudnosti“ knihy Metafyzika sexu.
(...)
Ve valné většině jak asketických, tak i zasvěceneckých tradic se setkáváme s nařízením cudnosti, neboli zdržení se kontaktu s ženou. Obecně však toto nařízení není chápáno ve správném světle, poněvadž se do něj vměšuje moralistický význam. Někdo se může domnívat, že cílem má být vyloučení či umrtvení sexu („stát se eunuchy pro Království nebeské,“ jak říká Matouš), ale to je omyl. Sexuální síla je samotným kořenem žijícího jedince, a sám sebe klame, kdo věří, že ji může doopravdy vymýtit. Může nanejvýš potlačit její nejviditelnější projevy, čímž se ale jenom zvýší projevy neurotické a rozštěpené bytosti, na něž se moderní psychoanalýza až příliš zaměřila. Nabízí se nám tedy naopak tato alternativa: sexuální síla má být potvrzena, anebo proměněna. Tomu, kdo nedokáže dosáhnout její proměny, v žádném případě nedoporučujeme, aby ji potlačoval. Může to totiž vést k paralyzujícím, rozporuplným vnitřním stavům, při nichž bude mrháno energií, anebo dojde k nebezpečným transpozicím – obzvláště křesťanská mystika emotivního ražení nabízí bezpočet názorných příkladů.
Druhou možností je ona proměna, čili transmutace, a k té se skutečně vztahuje asketický a iniciační předpis cudnosti a zdrženlivosti. Nejde o to vyloučit sexuální energii, ale zřeknout se jejího užití a plýtvání v běžných tělesných a rozplozovacích poměrech s jedinci opačného pohlaví. Potenciál sexuální síly je třeba uchovat; je ale zapotřebí jej oddělit od duální roviny a aplikovat jej na úroveň zcela odlišnou.
(...)
...transmutace o níž se ve vysoké askezi jedná, nesmí být zaměňována s dislokacemi a sublimacemi, jimiž se zabývá psychoanalýza, která se svými technikami snaží přijít na kloub osobním sexuálním problémům. Zde rozhodně nemůže být řeč o opravdové hluboké transmutaci, neboť se jedná spíš o okrajovou fenomenologii běžného profánního života, všímající si především patologických situací, jež pro nás nemají žádnou cenu. Aby – při vědomém použití technik typu jógy – došlo k žádoucí proměně, musí v duchu jedince vykonávajícího tyto techniky existovat skutečné transcendentní vazby, které pojmou celistvost jeho bytí, jako je tomu v případech vysoké askeze, ale už nikoliv u psychoanalytických pacientů. Jedná se o více než přirozenou podmínku: teprve když člověk porozumí, jaký je nejhlubší metafyzický smysl každého eróta, může bez problému pochopit i to, že ve výše uvedeném případě nezanechá odklon či revulse sexuality od svého nejbezprostřednějšího objektu žádné následky. Dochází k ní totiž právě v součinnosti s tímto nejhlubším smyslem. K transformaci běžně se projevující sexuální síly dochází dokonce zcela samovolně, bez jakýchkoli speciálních či násilných zásahů, jakmile se duch zcela zaměří na vyšší realitu. Tak se tomu děje u vyšší kategorie svatých, mystiků a asketů, neboť ti – po počátečním sebeovládání – vůbec nebojují ani s „tělem“ ani s „tělesným pokušením“; tento druh záležitostí pro ně jednoduše ztratí význam. Nepociťují vůbec potřebu ženy, protože v nich došlo k integraci jiným, přímějším a méně rizikovým způsobem. Nejjistější záminkou, že toho dosáhli, není nějaký puritánský odpor k sexu, ale spíš lhostejnost a vnitřní klid ve všech situacích, které souvisí se sexem.
Pokračovat na článek... Publikováno: 12. 3. 2014 | Metafyzika sexu
Následující text je překladem úryvku z Evolovy knihy Metafyzika sexu, jež poprvé vyšla v roce 1958. V českém vydání z roku 2009 se úryvek nachází na straně 168.
(...)
Pokud jde o stavy, k nimž dochází v nejhlubších vrstvách jedince, musíme v zásadě rozlišovat mezi skutečným spojením muže a ženy, k němuž dochází na základě magnetismu vznikajícího z jejich polárně diferenciovaného bytí, a případem, kdy dochází k souladnému pohybu těl, jehož účel je v podstatě autoerotický, ba téměř masturbační, a jde tedy o dosažení pouze orgánových stahů v individuálním uspokojení, ať muže, ženy či obou, aniž by mezi nimi docházelo k opravdovému spojení a účasti na daném aktu. K této situaci dochází tehdy, když je člověk zaměřen na pouhé „hledání slasti“, když „princip slasti“ převyšuje spojení takovým způsobem, že z něj činí něco vnějšího. Na to jsme poukazovali, když jsme kritizovali názor, že by tento princip měl být nejhlubším hybatelem érota. V tomto případě jsou oba milenci zasaženi jakousi impotencí, kdy si každý užívá samostatně: ignorují existenci druhé bytosti a nedosahují kontaktu s její niternou, subtilní a psychickou substancí, která jako jediná může vyživovat rozpouštějící a příznivou sílu extáze. Je možné, že termín „poznat“ ženu, který se v Bibli používá jako synonymum k jejímu přivlastnění, naráží na opačnou orientaci při pohlavním aktu, a také je zajímavé, že v samotné Kámasútře (II, x) je spojení s ženou nižší kasty, trvající pouze dokud nedojde k uspokojení muže, nazýváno „kopulací eunuchů“.
(...)
Pokračovat na článek... Publikováno: 24. 2. 2013 | Metafyzika sexu
Následující text je překladem úvodu kapitoly „Žena jako matka a žena jako milenka“ z Evolovy knihy Metafyzika sexu, jež poprvé vyšla v roce 1958.
***
Řekli jsme, že z metafyzického hlediska je mužství v říši manifestace a „přírody“ komplementárním korelátem ženství, ale mimoto také zrcadlí povahu toho, co předchází a převyšuje Dyádu. Na lidské úrovni z toho plyne, že zatímco všechny vztahy založené na Dyádě mají pro ženu esenciální charakter a zcela vyjadřují přirozený zákon jejího bytí, není tomu tak v případě muže, je-li skutečně mužem. Tyto vztahy jsou sexuálními v úzkém smyslu slova, a také vztahy matky a syna. Jistě ne nedopatřením v každé vyšší civilizaci muž nebyl považován za opravdového muže, dokud podléhal tomuto dvojímu poutu, poutu matky a poutu ženy, když v tom vyčerpával smysl své existence. Již dříve jsme připomněli, že i v samotných „rituálech přechodu“ nebo puberty u primitivních národů představovalo mužské zasvěcení a přijetí do „mužských spolků“ překonání naturalistické sféry. Biblická Ráchel říká: „Dej mi syna, nebo zemřu.“ Existují buddhistické texty poukazující na „neúprosnost“ ženy, pokud jde o mateřství a sexualitu, jichž se nikdy nenasytí. Žena se bude vždycky snažit muže podrobit jhu té či oné své stránky, nikoliv však díky své osobnosti, nýbrž z metafyzického popudu.
Pokračovat na článek... Publikováno: 8. 12. 2012 | Metafyzika sexu