Sekce „Lidé uprostřed trosek“
Následující výběr myšlenek z Evolovy knihy Lidé uprostřed trosek vyšel na webové stránce Délský potápěč v roce 2013. Jedná se o výběr a překlad z německého vydání knihy Menschen inmitten von Ruinen, Hohenrein-Verlag, 1991. Poznámkami opatřila redakce DP.
***
Z Evolovy předmluvy k novému italskému vydání z roku 1972
Tato kniha vznikla v Itálii za konkrétních politických podmínek. V roce 1953, kdy vyšla poprvé, se zdálo, že v zemi existují předpoklady pro vznik nového pravicového uskupení: pravicového nikoli ve smyslu politickém, nýbrž – a to zcela a především – ve smyslu ideálním, duchovním.
Naznačené možnosti se však dalšího vývoje nedočkaly, a proces politického a morálního úpadku v Itálii pokračoval. Zdálo se mi nicméně smysluplné, připravit knihu, poté co byla rozebrána, znovu k vydání. Představuje totiž – a bylo smutné to zjistit – jedinou naprosto nekompromisní „reakcionářskou“, „antidemokratickou“ a „antimarxistickou“ práci nejen v Itálii, ale v celé poválečné Evropě.
Předmluva od Junia Valeria Borghese měla symbolickou hodnotu, vyjádřenou jak samotným jménem, tak tím, co tento muž vykonal jako voják.
(s. 133)
Z předmluvy Junia Valeria Borghese v původním vydání z roku 1953
Julius Evola pozvedá hlas proti narůstající krizi vyšších hodnot – morálních i politických – v současném světě. A i když nemusíme souhlasit se všemi jeho závěry, oprávněnými třeba jen z určité perspektivy, je jisté, že knihu ocení ti, kteří jsou přesvědčeni, že „nejen chlebem živ je člověk“, a že „hospodářský faktor je sice důležitý, ale ne prvořadý.“
Celým dílem pronikají dvě témata – idea nadřazenosti státu (impéria) nad zájmy jednotlivce a chvála aristokratických hodnot.
Aristokracií se přitom rozumí elita charakteru, nikoliv peněz a intelektualismu.
(s. 135–7)
Pokračovat na článek... Publikováno: 20. 2. 2014 | Lidé uprostřed trosek Výběry myšlenek
Následující text je překladem kapitoly knihy Julia Evoly Menschen inmitten von Ruinen, vydané Hohenrain-Verlag v Tübingenu v roce 1991. Německý překlad vychází ze třetího, autorem ještě revidovaného vydání Gli uomini e le rovine (Řím 1972, 1. vyd. 1953). K českému vydání připravil a poznámkami opatřil Karel V., Studijní skupina Délský potápěč, Tradice Budoucnosti, ed. Fascikly č. 4/2011.
***
V různých kruzích dnes povstává požadavek evropské jednoty. Přitom je třeba rozlišovat, zda je tento požadavek stavěn jen na úrovni materiální a pragmatické, nebo zda je na tento problém nahlíženo i z úrovně vyšší, v níž jsou do hry uvedeny především hodnoty spirituální a tradiční.
Požadavky tohoto druhu vznikají v nejlepším případě z niterného odporu vůči nynější situaci, to znamená vůči pohledu na Evropu, jež byla následkem souhry akce a reakce (zasahuje při tom i to, co jsme nazvali „okultní válkou“) vyvržena ze své dosavadní role subjektu velké světové politiky a stala se objektem cizích zájmů a vlivů, takže lavírovala mezi dvěma o světovládu bojujícími velmocemi, USA a SSSR, a nakonec musela přijmout americkou a „atlantickou“ kuratelu, aby se vyvarovala nejhoršího, totiž úplného zotročení komunismem.
Stav nejednotnosti mezi evropskými národy může tuto situaci zjevně pouze zachovat a posílit. Přesto se, jak známo, až doposud všechny konkrétní iniciativy za sjednocení omezovaly výlučně na vytvoření společného trhu, montánní unie a podobně: na iniciativy dílčí, jež se vztahují jen k hospodářské rovině a naprosto nemají závazný politický protějšek. Kromě toho tu není nic a situace je taková, že si nelze dělat příliš mnoho iluzí. Osudové následky obou světových válek, jež samy pocházejí hlavně z nesvornosti a zaslepenosti evropských národů, se nesmazávají snadno.
Pokračovat na článek... Publikováno: 11. 1. 2013 | Lidé uprostřed trosek
Následující text je úryvkem z Evolovy knihy Lidé uprostřed trosek. Překlad byl převzat z Bratrstvo.bravehost.com [Zdroj je již nedostupný.]
(...)
Když přijde řeč na rasismus, mnoho lidí napadne antisemitismus; jinými slovy, odvolávají se pouze na obory antropologie a biologie: jen několik málo z nich má ponětí o tom, že tato doktrína může vycházet z praktického a výchovného úhlu pohledu a dokonce z jeho politického důležitosti. Avšak zde budu probírat jen to, co náleží ke specifickému řádu idejí, o kterém zde diskutujeme.
Především si musíme povšimnout, že moderní rasismus neuvažuje o rase v souvislosti obecných klasifikací školních knih, které uvádějí jen bílou, žlutou a černou rasu. Rasa je chápána jako elementárnější a specializovanější jednotka; a proto uvnitř bílé rasy existuje mnoho samostatných ras. Tyto elementární rasy nejsou definovány pouze v biologických a antropologických termínech, ale také psychologických a duchovních. Ke každé rasové složce přináleží zvláštní povaha, stupeň citlivosti a hodnoty, náhled na život je také rozrůzněn.
Ve skutečnosti dnes neexistuje žádný civilizovaný lid či národ skládající se z čistých jedinců, náležejících k jedné samostatné rase. Všechny národy sestávají z více či méně stabilních rasových směsí. Přecházíme z teoretické oblasti do oblasti praxe, čili k „aktivnímu rasismu“; kdykoliv zaujmeme pozici k určitým rasovým složkám daného národa, odmítáme přiznat každé z nich stejnou hodnotu, stejnou důstojnost a stejné právo poskytovat tón a podobu celku. V tomto bodě jsou výběr, volba a rozhodnutí nezbytné. Jedna ze složek musí být zvolena jako převažující s přihlédnutím k typickým hodnotám a lidským ideálům, které s tím souvisejí.
Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Lidé uprostřed trosek