Význam a původ tanter
Následující text je překladem první kapitoly Evolovy knihy Jóga moci, kterou v roce 2019 vydalo vydavatelství Sol Noctis. Překlad zveřejněn se souhlasem autora.
***
V průběhu prvních staletí křesťanské éry a ve značnější míře pak kolem 5. století n. l. došlo v oblasti, z níž vyrostla indo-árijská civilizace, k nezvyklé revoluci: k objevu, rozvinutí, etablování a difuzi nového duchovního a náboženského trendu, jenž byl ve srovnání s převažujícími sklony předcházejících období příznačný několika novými prvky. Tento trend pronikl všude a značně ovlivnil to, co zjednodušeně nazýváme hinduismem: ovlivnil školy jógy, post-upanišadské spekulace i kulty Višnua a Šivy. V buddhismu dal tento trend za vznik novému proudu, tzv. vadžrajáně („diamantové cestě“ či „cestě blesku“). Nakonec se propojil s různými podobami lidových kultů a magických praktik, ale i se striktně esoterickými a iniciačními učeními.
Tento nový proud je znám jako tantrismus. V konečném důsledku vedl k syntéze všech stěžejních myšlenek hinduistického duchovna, nacházeje pro ně nový, jedinečný způsob vyjádření, čímž obhájil svou vlastní verzi metafyziky dějin. Pojmům tantra (mnohdy prostě znamenající „pojednání“ či „výklad“, neboť je odvozen z kořene tan, tj. „rozšířit“, ale i „pokračovat“ a „rozvíjet“) a ágama (slovo označující dodatečné spisy zabývající se předem daným tématem) se rozumělo ve smyslu něčeho, „co bylo odevzdáno“, „co bylo sesláno“. Měly vyjádřit ideu, že tantrismus je prodloužením a rozvinutím tradičních nauk, jež nacházíme ve védách a později také v bráhmanách, upanišadách a puránách. Proto si tantry činí nárok na úctu hodnou „páté védy“, tj. dalšího zjevení přesahujícího obsah čtyř tradičních véd. Připojily k nim odkaz na doktrínu čtyř věků (singl. juga) světa. Tvrdí, že učení, obřady a praktiky účinné v prvním věku (tzv. krtajuze či satjajuze, obdobě Hésiodova „zlatého věku“) už nejsou vhodné pro lidi žijící v pozdějších věcích, zvláště ne v posledním, „temném věku“ (v kalijuze, „železném věku“ či „věku vlka“ podle Eddy). Lidstvo v těchto pozdějších érách nenalezne poznání, světonázor, obřady či adekvátní praktiky pro pozdvižení člověka, překonání jeho údělu a překročení smrti (mritjun džavaté) ve védách či jiných striktně tradičních textech, nýbrž v tantrách či v ágamách. Proto tvrdí, že v naší současné době jsou účinné pouze tantrické praktiky stojící na šakti (šaktisádhana): ostatní se považují za tak bezmocné, jako je had, jenž byl oloupen o svůj jed.