Nový člověk pro novou civilizaci

Následující text je úryvkem z Evolovy knihy Lidé uprostřed trosek. Překlad byl převzat z Bratrstvo.bravehost.com [Zdroj je již nedostupný.]

(...)

Když přijde řeč na rasismus, mnoho lidí napadne antisemitismus; jinými slovy, odvolávají se pouze na obory antropologie a biologie: jen několik málo z nich má ponětí o tom, že tato doktrína může vycházet z praktického a výchovného úhlu pohledu a dokonce z jeho politického důležitosti. Avšak zde budu probírat jen to, co náleží ke specifickému řádu idejí, o kterém zde diskutujeme.

Především si musíme povšimnout, že moderní rasismus neuvažuje o rase v souvislosti obecných klasifikací školních knih, které uvádějí jen bílou, žlutou a černou rasu. Rasa je chápána jako elementárnější a specializovanější jednotka; a proto uvnitř bílé rasy existuje mnoho samostatných ras. Tyto elementární rasy nejsou definovány pouze v biologických a antropologických termínech, ale také psychologických a duchovních. Ke každé rasové složce přináleží zvláštní povaha, stupeň citlivosti a hodnoty, náhled na život je také rozrůzněn.

Ve skutečnosti dnes neexistuje žádný civilizovaný lid či národ skládající se z čistých jedinců, náležejících k jedné samostatné rase. Všechny národy sestávají z více či méně stabilních rasových směsí. Přecházíme z teoretické oblasti do oblasti praxe, čili k „aktivnímu rasismu“; kdykoliv zaujmeme pozici k určitým rasovým složkám daného národa, odmítáme přiznat každé z nich stejnou hodnotu, stejnou důstojnost a stejné právo poskytovat tón a podobu celku. V tomto bodě jsou výběr, volba a rozhodnutí nezbytné. Jedna ze složek musí být zvolena jako převažující s přihlédnutím k typickým hodnotám a lidským ideálům, které s tím souvisejí.

V případě germánské populace, rasová složka, která je nadřazená ostatním, se kterými je smíchána, bývá ztotožňována s nordickým elementem. Když uvažujeme o Italech, převažující složka se ztotožňuje s elementem románským.

Především je nezbytné přemoci lehkovážnou hrdost některých nacionalistů, podle nichž je rozhodující měřítkem příslušnost ke stejné vlasti a obvyklé historii; jako italský zvyk nekriticky vyzdvihovat vše, co je „naše“. Pravda je, že každý velký historický národ, právě tak jako Italové, navzdory určité uniformitě obyčejného typu, sestává z mnoha rozličných složek. Je důležité nepodléhat iluzím, ale objektivně rozpoznat, co, ačkoliv je na „naše“, těžko odpovídá vyššímu poslání. Jak můžeme vidět, toto je doplnění toho, co jsem probíral v kapitole 8 o politicko-kulturní doméně, pokud jde o „výběr tradic“.

Stvoření nového Státu a nové civilizace bude vždy pomíjivé, dokud se její živnou půdou nestane nový člověk.