Pluralita a dualita civilizací
Následující text je překladem 1. kapitoly z Evolovy knihy Hermetická tradice, jež byla poprvé vydána v roce 1931.
***
V poslední době, v kontrastu k pojmu pokroku a k myšlence, že historie byla více či méně trvalou vzestupnou evolucí kolektivního lidstva, byla potvrzena idea plurality forem civilizace a relativní neschopnosti komunikace mezi nimi.
Podle této druhé, nové verze historie se civilizace dělí do epoch a nespojitých cyklů. V daném čase a u dané rasy se potvrzuje specifická koncepce světa a života, z níž vyplývá specifický systém pravd, principů, chápání a realizace. Civilizace vznikne, postupně dosáhne kulminačního bodu a pak se často propadne do temnoty či spíše úplně zmizí. Cyklus skončil. Možná někdy někde jinde vzejde jiný. Možná může přijmout obavy předchozích civilizací, ale jakékoli spojení mezi nimi bude přísně analogické. Přechod z jednoho cyklu civilizace do druhého – kde je jeden úplně cizí druhému – znamená skok, který se v matematice nazývá diskontinuita.[1]
Ačkoli je tento pohled zdravou reakcí na pověrečné vnímání historie jako pokroku (což začalo být módní víceméně ve stejné době jako materialismus a západní scientismus),[2] měli bychom být opatrní, protože kromě plurality civilizací musíme rozpoznat i dualitu – zvláště pak když se omezíme na ty časy a základní struktury, které můžeme brát s nějakou dávkou jistoty.
Moderní civilizace stojí na jedné straně a na druhé straně celek všech civilizací, které ji předcházely (na Západě můžeme dělicí čáru udělat na konci středověku). V tomto bodě dochází ke zlomu. Kromě nesčetných různých forem předmoderní civilizace, které můžeme nazvat „tradiční“,[3] znamená něco docela jiného. Proto jsou dva světy a jeden z nich se oddělil tím, že zpřetrhal téměř všechny kontakty s minulostí. Pro velkou většinu moderních lidí to znamená, že jakákoli možnost pochopit tradiční svět byla úplně ztracena.
Tato premisa je nepostradatelná pro správné posouzení našeho tématu [alchymie]. Hermeticko-alchymistická tradice formovala část cyklu předmoderní „tradiční“ civilizace a k pochopení jejího ducha ji musíme přeložit z jednoho světa do druhého. Kdo provádí tuto studii, aniž by získal schopnost přenést se nad moderní způsob myšlení nebo kdo neprobudil novou senzitivitu, která může ustanovit kontakt s obecným duchovním proudem, jenž dal život tradici v první řadě, bude úspěšný jen v plnění hlavy slovy, symboly a fantastickými alegoriemi. Kromě toho, není to jen otázka intelektuálního pochopení. Musíme mít na paměti, že starověký člověk měl nejen jiný způsob myšlení a cítění, ale také jiný způsob vnímání a poznání. Jádrem dění, které se nás týká, je znovu vyvolat – prostřednictvím skutečné transformace vědomí – tyto starší základy chápání a činu.
Pouze pak nás náhle osvítí nečekané světlo jistého výrazu a jisté symboly zmocní k probuzení našeho vnitřního vnímání. Pouze pak budeme skrze ně vedeni do nových výšin lidské realizace a k poznání, které umožní jistým „rituálům“ propůjčit „magické“ účinné síly, a které vytvoří novou „vědu“, jež neponese žádnou podobnost s tím, co nazýváme tímto slovem dnes.
Poznámky
- ^ Nejznámějším zastáncem tohoto konceptu je O. Spengler (Zánik Západu). Od Gobineaua se tato teorie vyvíjela ve spojitosti s doktrínou rasy.
- ^ Myšlenka kontinuální evoluce mohla ve skutečnosti vzniknout pouze na základě rozjímání o materiálních a technických aspektech civilizace za současného úplného přehlédnutí kvalitativních a duchovních prvků.
- ^ Zdrojem pro přesný koncept „tradiční civilizace“ jako opaku k „moderní“ je Guénonova kniha Krize moderního světa (Londýn, 1942)