O tradiční metodě

Následující text je překladem 3. kapitoly z Evolovy knihy Mystérium Grálu, jež byla poprvé publikována v roce 1937.

***

Navíc je třeba překonat tendence k odvozování témat legend Grálu od určitého historického období na základě vnějších, vágních a empirických poznatků. Podle obecně rozšířeného názoru je legenda o Grálu legendou pouze křesťanskou. Někteří místo toho předpokládali keltsko-pohanský původ,^[1] jiní předpokládali indočínský původ,^[2] jiní mluví o syrském^[3] původu a další o alchymickém původu^[4]. Jiní badatelé spojují legendy Grálu s doktrínami Katarů a starých Peršanů a někteří se dokonce pokusili identifikovat některé historické lokality popsané v legendě (podle některých Francie, podle jiných Írán).

Nezáleží na tom, jak oprávněná taková srovnání mohou být. Co je důležitější, je duch, v němž se nesou. Charakteristickým rysem metody, kterou nazývám „tradiční“ (v protikladu k profánní, empirické a kriticko-intelektuální metodě moderního výzkumu), spočívá v důrazu na univerzální charakter symbolu nebo učení. To, že podobné symboly lze nalézt v různých tradicích, je dáno přítomností něčeho, co je větší a vyšší, co předchází těmto legendám, jež jsou odlišné a v jádru přece podobné. Vzhledem k tomu může být jakákoli tradice být ve společném kontextu kompletnější, typičtější a transparentnější, než jiné a může tak být nejlepší cestou, jak pochopit a integrovat to, co se v jiných případech objevuje jen jako nejasné či neúplné.

I když se touto metodou hodláme řídit, není to metoda, které dává většina učenců přednost. Zaprvé, tito učenci nevytváří skutečné korespondence, ale neprůhledné odvozeniny. Jinými slovy zkoumají empiricky (a vždy nejistě) okolnosti hmotného přenosu některých myšlenek či legend od jednoho člověka k druhému, z jedné literatury do druhé a ignorují, že zde jsou i vlivy mnohem hlubší, než je individuální vědomí a že přenosy probíhají také prostřednictvím neobyčejných cest, tedy bez zvláštních časových a prostorových podmínek a bez vnějších historických vlivů. Za druhé, každé srovnání tímto moderním výzkumem skončí spíše přesunem než rozšířením perspektivy. Například, když odborník zjistí podobnost témat legend Grálu s perskou tradicí, označí ji za původní zdroj. V konečném výsledku pak bude světu tvrdit, že „svatý Grál je perským symbolem!“ Nová zmínka mu nepomůže objasnit jednu tradici prostřednictvím druhé, nebo pochopit tradici prostřednictvím univerzálního, metafyzického a nadčasového prvku, který se může symbolicky projevovat v jiných tradicích. Jinými slovy jde jen o posun ve dvourozměrném modelu. Takový výzkum by mohl pomoci teprve po přidání třetí dimenze, hloubky, která může působit jako prostředník či jako tmel pro všechny ostatní údaje.

Na tomto místě bych rád uvedl ještě další upřesnění týkající se pokusů o interpretaci Grálu skrze historické osobnosti a události, protože takové pokusy byly provedeny u jiných legend, které jsou významně spojeny s legendami o Grálu (například legendy o králi Artušovi a Knězi Janovi).

Obecně řečeno, v těchto pokusech vidíme tzv. euhemerické tendence, které byly převzaty moderními vědci kvůli jejich neodolatelnému nutkání redukovat vyšší na nižší, kdekoli je to jen možné. Podle moderních vědců jsou údaje nacházené v mýtech a legendách pouze abstraktními sublimacemi historických postav, které byly případně později dotvářeny a staly se mýty a fantastickými příběhy. Naopak – pravý opak je pravdou: existují nadřazené archetypální reality, které se různým způsobem odráží v symbolech a mýtech. Může se stát, že v průběhu dějin některá z osobností ztělesňuje tyto skutečnosti. Když se to stane, dochází k propojení časového a nadčasového a k jejich integraci. Lidská fantazie může instinktivně připsat rysy mýtů těmto postavám a strukturám, protože realita se nějakým způsobem stala symbolem a symbol se stal skutečností. V těchto případech ale euhemerický výklad skutečné vztahy zcela rozvrátí. Mýtus je základním prvkem a měl by být považován za výchozí bod, zatímco historická postava nebo údaj je jen jedním z různých pilířů nesoucích tento vyšší řád věcí.

Na jiném místě jsme ukázali skutečný smysl zdánlivě absurdních a svévolných vztahů, které některé legendy nastolují mezi různými historickými postavami. Tyto podobnosti se týkají postav, které postrádají jakoukoli prostorovou a časovou spojitost a přesto se u nich projevují projevy jednoho společného principu. Důvod různých rodokmenů, které nejsou o nic méně extravagantní, je podobný: legendy vyjadřují duchovní kontinuitu, která může být reálná i bez biologické spojitosti v prostoru a čase. Vztahy mezi králi Grálu – Lohengrinem, Artušem, Knězem Janem, Heliasem a dalšími – by měly být chápány v tomto kontextu. Navíc tyto ideální situace, vznikající výše popsaným střetem časového a nadčasového, nám dávají základní klíč k pochopení vývoje a významu legendy o svatém Grálu a tyto elementy nás zase vedou zpět nejen k nadčasové myšlence Říše, ale také ke konkrétním projevům středověkého západního světa.

Poznámky

^ A. Nutt, Studies on the Legend of the Holy Grail (Londýn, 1888). Také J. Marx, La Legende arthurienne et Ie Graal (Paříž 1952)
^ L. von Schroeder, Die Wurzel der Sage vom beiligen Gral (Vídeň, 1910)
^ L. E. Iselin, Der morgenlandische Ursprung der Grallegende (Halle, 1909)
^ R. Palgen, Der Stein der Weisen (Vratislav, 1922)