Metafyzika války – výběr

Následující text obsahuje výběr některých myšlenek z Evolovy knihy Metafyzika Války.

***

Osvobození

Je principem starověké moudrosti, že události samy nemají tak velký význam jako přístup, který je k nim s předstihem přijat a tedy jako smysl, který je jim přisouzen. Z podobného pohledu vnímá křesťanství pozemský život jako „zkoušku“ a chápe jej podle kréda „Vita est Militia super Terram“ – život je válkou na zemi.

V klidných a spořádaných obdobích lidských dějin měla přístup k této moudrosti jen hrstka vyvolených. Existovalo totiž příliš příležitostí k tomu, klesnout či zcela kapitulovat, než aby mohlo být něco prchavého považováno za důležité, než aby se dalo zapomenout na nestálost a nahodilost toho, co je nutně přirozeně takové. V širším smyslu můžeme říct, že právě na této bázi je organizován měšťácký život: jde o život, ve kterém se nevyskytují výšky ani propady, a ve kterém se naopak rozvíjí zájmy, citové vazby, touhy a vášně, které se sice z čistě světského pohledu mohou zdát významné, ovšem z duchovní perspektivy povznesené nad individualismus se ukazují jako malicherné a relativní. A právě takovou vyšší perspektivu musíme vždy považovat za správnou pro každou lidskou bytost, která chce být hodna toho pojmenování.

Jsou to zejména tragické úseky dějin, v nichž tlakem okolností dospěje více lidí k probuzení a osvobození. Na základě takových období lze skutečně a s ohledem na podstatu měřit sílu a vznešenou neotřesitelnost rodu. Dnes v Itálii, kde již nelze rozeznat bojovníka od člověka nebojujícího, a kde vídáme tolik tragických událostí, se člověk musí naučit pohlížet na věci z vyšší perspektivy a daleko šířeji, než jak je to obvykle možné či nutné.

To, že Západ vyznává křesťanství, mělo v tomto ohledu jen malý vliv. Celá doktrína o nadpřirozené duši a o její existenci i mimo tento svět toto pojetí nijak významně nepodkopává. V každodenním praktickém, citovém a biologickém životě totiž vědomí o duši nepočínající zrozením a nekončící smrtí nehraje roli. Namísto toho lidé křečovitě lpějí na malé části celku, kterou představuje krátké období jejich existence coby pozemských individuí, a snaží se co nejvíc upozadit skutečnost, že se jejich přimknutí k realitě podobá snaze zachránit se před divokým vodním proudem chytáním trsů trávy na břehu.

Radikální zničení „měšťáka“, který existuje v každém člověku, je v těžkých časech snazší než jindy. Člověk se může opět najít, sám na sebe pohlédnout a sledovat veškeré dění jako z protilehlého břehu. Tak lze opět posílit význam toho, co by mělo pro lidskou existenci hrát klíčovou roli: význam vztahu mezi životem a „více než životem“, mezi lidským a věčným, krátkodobým a nepomíjejícím.

A právě povznesení se nad pouhé sebeprosazování a přízemnosti, a skutečné žití nadčasových hodnot a nalezení jejich vyjádření u co největšího množství lidí – právě v současném určujícím období – představuje bezpochyby jeden z nejzásadnějších úkolů, před kterými politicko-duchovní elita našeho národa stojí.

Úpadek hrdinství

Válka a opětovná militarizace se znovu stává silným prvkem světa „Západňanů“. Atmosféra je plná intenzivní propagandy s tónem křižáckých výprav, využívající všechny své ozkoušené metody. Zde nemůžeme klást konkrétní otázky o určitém zájmu. Spíš jde o narážky na něco obecnějšího, na vnitřní rozpory v představách o válce, kdy jsou podrývány základy toho, co nazýváme Západem.

Technicistní omyl v uvažování o „válečném potenciálu“ primárně v souvislosti se zbraněmi, válečnou silou a technickým vybavením na jedné straně a upozaděným vnímáním válčícího člověka jen jako „lidského zdroje“ na straně druhé, byl již vystaven četné kritice. Kvalita a duch mužů, kteří zbraně jako nástroje útoku a destrukce dostávají, představuje vždy klíčový element „válečného potenciálu“ – to platí pro minulost, současnost i budoucnost. Žádná mobilizace se nemůže stát „totální“, jestliže nejsou muži, kteří mohou svým duchem a schopnostmi čelit nevyhnutelným zkouškám.

Jak se to má v tomto ohledu ve světě „demokracií“? Chystají se, už potřetí ve 20. století, k zavlečení lidstva do války, do „války proti válce“. Muži jdou do války, zatímco je válka kritizována. Jsou potřeba hrdinové – ačkoliv je pacifismus proklamován jako nejvyšší ideál. Jsou potřeba válečníci, ačkoliv se slovo „válečník“ používá jako synonymum k útočníkovi a kriminálníkovi. Morální princip „opodstatněné války“ se omezil na policejní operaci ve velkém měřítku a došlo k okleštění významu „bojového ducha“.

Měšťácký ideál

Podívejme se teď na problém detailněji. Z jakých příčin by měl muž ze Západu odejít bojovat do války a čelit nebezpečí smrti? Je zřejmě nesmyslné tvrdit, že by se důvodem měly stát měšťácké ideály – ta pečlivě udržovaná „bezpečnost“ vlastní existence, v níž jsou odmítána rizika a slibován maximální životní komfort pro všechny. Jen málo lidí by si dokázalo namluvit, že jejich sebeobětování poskytne tohle vše následujícím generacím. Část lidí se pokouší krásnými slovy o humanitarismu, slávě a patriotismu přesvědčovat druhé, aby šli a bojovali namísto nich. Mimo to bude člověk v takovém světě bojovat výhradně o vlastní kůži.

Chcete-li čestné prohlášení demokratického světa oproštěné od všeho předstírání, je obsažené v těchto slovech. Vyjadřují jediné krédo očištěné od záplavy slov a lží, kterými působí na své armády. Zní: uspěšme křížovou výpravu proti komunistické hrozbě pouze z důvodu fyzického teroru, z důvodu obav o naši fyzickou kůži, o třepotavý ideál života jako u Babbittů, měšťáckého pocitu bezpečí a civilizace domestikovaného a standardizovaného lidského zvířete, které se krmí a souloží, a jehož rozhled končí na hranicích produkce Reader’s Digest, Hollywoodu a sportovních stadionů.

A tak ti, kteří sami hrdinství zcela postrádají, budou hledat bojovníky na obranu Západu zneužíváním pocitu znepokojení. Jelikož hluboce demoralizují skutečného ducha Západu, jelikož ponížili a poškodili především skutečné základy státu, hierarchie a mužné solidarity, ale rovněž obsah pojmů válka a zápas, musejí nyní vynést trumf – boj proti bolševismu.

Dost iluzí

Jen málo iluzí může přetrvat vzhledem k typu morálky, která by mohla podobné úsilí podpořit, a kterou nelze nahradit žádnou průmyslovou mobilizací, atomovými bombami, létajícími pevnostmi ani nadzvukovými stíhačkami. Se svými trumfy dnes stojí Západ na prahu třetího celosvětového kataklyzmatu. Vše, co přetrvalo z autentických bojových tradic Evropy a Dálného východu, dnes stojí ponížené a nalomené.

Naproti tomu v nepřátelském bloku dochází ke kombinaci technologie a primitivního fanatismu, temné a barbarské odhodlanosti. Dochází tam také k pohrdání lidskou individualitou ve společenské mase, individualitou, která si – ať už vlivem vlastní historické tradice nebo díky falešně euforické kolektivistické ideologii – neváží sama sebe.

Přijde příliv, který se vzedme naším směrem – a to nejen z rudého Východu, ale i z celé kontaminované Asie, která se utrhne z řetězu.
Co je tedy třeba, abychom Západ ubránili před náhlým vzestupem těchto barbarských a primitivních sil? Musíme posílit hrdinskou vizi života – a to v míře, kterou člověk ze Západu nejspíš ještě nikdy nezažil.

Odmyslíme-li si vojensko-technický aparát, má svět „Západňanů“ k dispozici pouze ochablou a beztvarou substanci – a kult záchrany vlastní kůže, mýtus o bezpečí a válce proti válce, ideál o zaručené dlouhodobé a pohodlné „demokratické“ existenci, která je upřednostněna před skutečným naplněním, jehož lze dosáhnout pouze na pomezí mezi životem a smrtí, při setkání podstaty života s krajním nebezpečím.

Nic víc k tomu nelze dodat. Možná dá tato výzva vzniknout pozitivní stránce celé hry, kterou musí ti nejschopnější z nás hrát. Převaha negativního může být děsivá a ďábelská. Ale současný člověk nemá jinou možnost. On jediný se stane autorem osudu. A pomalu si to začíná uvědomovat.

Nemůžeme nyní setrvat na místě. Co jsme si řekli, se netýká žádného konkrétního národa. Netýká se dokonce ani současnosti. Týká se doby, kdy věci začnou být závažné v celosvětovém měřítku. Nejen z hlediska zájmů měšťáků a kapitalistického světa. Je zcela nezbytné vědět, kdo bude v takovou chvíli schopen začlenit se do neotřesitelného šiku.

***

Video na toto téma: http://www.youtube.com/watch?v=wERukG8gMdc