☉ JuliusEvola.cz

Meditace na vrcholcích

Následující text je slovenským překladem 14. kapitoly z knihy Meditace na vrcholcích, jež byla poprvé publikována v roce 1974. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

Mont Blanc, júl. Vystupujeme, po niekoľko dlhých hodín, z tmy údolia ku svetlu vrcholov. Vychádzame z tmavých nibelungských jedľových lesov preniknutých hustou hmlou, cez vyššie pásmo pokryté kamením a pustými morénami. Konečne, za úsvitu, prichádzame k okraju dolného ľadovca. Z diaľky sa táto oblasť, ako pripomína jej meno (Mer de Glace), podobá na obrovskú vodnú plochu, ktorá zmrzla a premenila sa na rovnú jednoliatu masu. Z blízka, súc plynule križovaná puklinami a serakmi, sa podobá na divoké križovanie modrastobielych a šedobielych vĺn, pohyb ktorých bol čarovne zastavený a stuhol. Prechádzame toto zvláštne biele more, z ktorého vystupujú vrcholky a tmavé chrbáty zlámaných skál pripomínajúce fjordy, nechávajúc za sebou poslednú hmlu stále pokrývajúcu údolia. Cez mosty, ľadové priepasti a horskými stenami; pracujúc čakanmi, za pomoci lán a stúpacích želiez, zatiaľ čo sa žiarivé svetlo začína rozprestierať všade okolo nás. Prekračujeme niekoľko krátkych no strmých skalných stien a potom nejaké ľadové ohyby. Nakoniec dosahujeme vrchol. Stojíme na hranici. Okolo nás, kruhový horizont: more mnohých, za sebou idúcich, horských reťazí, tu skalných, inde pokrytých ľadom, ktoré, svojimi jednotlivými vlastnosťami a kvôli rozdielnej vzdialenosti, hrajú všetkými odtieňmi farieb až kým sa nestratia v diaľke, rozplývajúc sa dávajúc tušiť nekonečno. Nehmotné ako prízrak, vystupujú tvary ďalších vrchov vo veľkej diaľke, akoby sa vznášali v perlovej atmosfére. Toto je čas slnečných výšok a veľkej samoty.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Meditace na vrcholcích

Hora a duchovno

Následující text je překladem 1. kapitoly z knihy Meditace na vrcholcích, jež byla poprvé publikována v roce 1974.

***

V moderním světě existují dva faktory, jež více než kterékoliv jiné zodpovídají za bránění našeho uvědomění si duchovna, které bylo nejstarším tradicím známo: tím prvním je abstraktní charakter naší kultury; druhým je glorifikace slepé a zběsilé posedlosti aktivitou.

Na jedné straně jsou lidé, kteří ztotožňují „ducha“ s učeností nabytou v knihovnách a univerzitních učebnách, nebo s intelektuálními hrami filosofů, nebo s knižním či pseudomystickým estetismem. Na straně druhé, nové generace přeměnily atletické soupeření v náboženství a zdají se být neschopnými představy čehokoliv mimo vzrušení z tréningu, soutěžení a fyzických úspěchů; skutečně přeměnily sportovní výkon v samoúčelný cíl a dokonce v posedlost, namísto prostředku pro cíl vyšší.

Někteří lidé považují tento protiklad životních stylů za jakési dilema. Ve skutečnosti nacházíme často u takzvaného učeneckého typu vlastní silnou averzi vůči fyzické disciplíně; obdobně u lidí věnujících se sportu pěstí pocit fyzické síly opovržení nad těmi ze „slonovinových věží“, kteří se omezili na knihy a bitvy slov, jež oni shledávají za neškodné.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Meditace na vrcholcích