☉ JuliusEvola.cz

Pro a proti italských dívek

Následující text je překladem článku Julia Evoly, jenž vyšel 4. dubna 1954 v Meridiano d'Italia. Zveřejněný překlad původně jako dodatek v českém vydání knihy Metafyzika sexu.

***

Pokud jde o reakci na můj článek Nedostatky v Chování Italských Dívek, kterou uveřejnila Antonietta Fiumara, rád bych zdůraznil následující.

Je pravda, že bych měl svou kritiku nasměrovat obecně proti typu „měšťácké holky“, protože se nejedná pouze o italskou záležitost. Přesto však je třeba uznat, že procentuální zastoupení tohoto typu je v Itálii mimořádně vysoké. Navíc zatímco v ostatních zemích, zvláště pak ve střední Evropě, je v plném proudu proměna tohoto typu do pozitivní podoby (větší míra vnitřní svobody a větší upřímnost), v Itálii se situace maximálně zhoršuje: prostý, přirozený, tichý a usebraný typ nedávné měšťácké dívky se často proměnil v opovrženíhodný typ lehkomyslné a frivolní „slečinky“, která není ani ryba, ani rak, chtěla by být „moderní“ a nevázaná, a zatímco se vyžívá v líčení a ostatních věcech, jimž se často nevěnují ani „profesionálky“, zůstávají v ní ty nejhorší zábrany a předsudky domácího měšťáckého typu, takže zůstává jen naparáděnou kočičkou typu demi-vierge (polopanna). Tento typ je u nás velmi rozšířený, zatímco v jiných zemích téměř neexistuje. Jen stěží je možno tvrdit, že u jeho zrodu byl na vině hlavně muž.

Ponecháme-li tento zkažený produkt měšťácké společnosti na chvíli stranou, je jistě pravda, že určité – nesympatické a paralyzované – chování našich dívek do značné míry zavinilo chování italských mužů. Přesně na to jsem i já už dříve poukazoval. Například jsem napsal (v Dottrina della Razza): „Jistý typ muže, u nás bohužel velmi rozšířený, bezprostřední a řekněme také primitivní povahou svých erotických sklonů ženu plaší a zahání ji do obranné pozice. Tím podporuje nejrůznější nezdravé zápletky, nezdravé především právě pro něj. Dívka totiž nemyslí na nic jiného než na případný vztah s mužem a na to, jaký dojem u něj vyvolá, a zároveň se cítí jako žádoucí a pronásledovaná kořist, která si musí dávat bedlivý pozor, aby neudělala jediný chybný pohyb, navíc musí velmi pečlivě zvažovat každé přijetí i opuštění.“ Ve středoevropských a severoevropských zemích to muži mají mnohem snazší, právě proto, že se chovají úplně jinak. Uznat, že to tak je, však neznamená ignorovat to, co jsem odsoudil v chování našich dívek a co je důsledkem toho, že jim chybí charakter a vnitřní svoboda, a převládá u nich konformistický a utilitaristický přístup nad spontánností a idealismem.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Nedostatky v chování italských dívek

Následující text je překladem článku Julia Evoly, jenž vyšel 14. března 1954 v Meridiano d'Italia. Zveřejněný překlad původně vyšel jako dodatek v českém vydání knihy Metafyzika sexu.

***

Jak říká jedno známé rčení, kdo zná dobře jen jednu zemi, nezná žádnou. Tím je myšleno, že tomu, kdo zůstává uzavřen ve vlastní specifičnosti, chybí širší rozhled. Pomocí širšího rozhledu by mohl svou specifičnost objektivně pochopit a zhodnotit, protože by měl srovnání s tím, co se liší od všeho, co pro něj až dosud bylo jediným hlediskem.

Toto měřítko můžeme dobře použít na mnoho věcí, které se týkají italského prostředí. Zde se omezíme pouze na otázku převládajícího a přetrvávajícího stylu italských dívek, přičemž zvláště přihlédneme k problematice sexu. Na to, že u nás v této oblasti věci zdaleka nejsou v pořádku, jsme poukázali již vícekrát. Poukázali jsme také na to, že už zkušenost války, jež v ostatních zemích (zvláště pak ve Vilémově a Sudermannově Německu) dokázala způsobit značné proměny mravů v pozitivním smyslu slova (ve smyslu větší vnitřní svobody, toho, co je podstatné, a vytrhání vyježděných kolejí), se v Itálii jak se zdá nedotkla ničeho podstatného. Kromě toho, že nepatrně vzrostla pramálo zajímavá finanční korupce jakožto jakési dědictví „vazalství“, co se týká zásad chování, o kterém nyní budeme mluvit, zůstalo všechno více méně při starém.

Záchytnými srovnávacími body pro nás mohou být především země střední a severní Evropy; do jisté míry k nim můžeme započíst také Francii, avšak jednoznačně vyloučit musíme Anglii a zvláště pak Ameriku, kde se věci mají ještě hůře než u nás, i když z úplně jiných důvodů. Stejně tak musíme vyloučit východoevropské země. Zároveň však musíme podotknout (a tím riskujeme, že vyvoláme skandál), že by na tom byly tyto země hůř než Itálie. Divošská primitivnost a instinktivnost (s níž se ostatně setkáváme i v některých italských provinciích, které jsou obecně považovány za málo „rozvinuté“, jako je jih, Abruzzy či Sardinie) zaručují, že ve vztazích panuje alespoň větší míra upřímnosti a spontánnosti, což ale má i své překážky a nebezpečí.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Italské dívky

Následující text je slovenským překladem článku Julia Evoly. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

Stredomorská žena vedie svoj život takmer bez výnimky veľmi jednostranne a, pravdu povediac, primítívnejšie než muž. Vôbec nemienime vychvaľovať maskulinizovanú ženu alebo „priateľku“, je však faktom, že stredomorská žena takmer vždy ignoruje vytvoriť si vlastný autonómny život a osobnosť, nezávislé od zaujatosti sexom, než aby si mohla dovoliť istú slobodu a nepredpojatosť v oblasti sexu, porovnateľné so správaním Viedenčaniek, Berlínčaniek či Dánok.

Vnútorný život väčšiny našich dievčat sa vyčerpáva v zaujatosti sexom a všetkom tom čo môže slúžiť „vzhľadu“ a prilákať muža do ich okruhu. Príliš často vidíme slečinky a ženy, ešte držiace sa rodiny ako ochrannej ohrady, vystrojené a zmaľované tak ako to na severe nerobia ani professionals. Stačí sa prizrieť jednej veci, aby sme si všimli, že, napriek všetkému, ich jediným záujmom je muž a vzťahy s ním. Je to tým jasnejšie, čím viac sa to maskuje za všemožné meštiacke obmedzenia, čiže vedomé a racionalizované predstieranie zrieknutia sa. S tým sa viažu pochopiteľné komplikácie, vyplývajúce z príslušných sklonov muža.

V uliciach veľkomiest je možné každý deň vidieť, ako dievča prechádzajúce popred skupinu mládeže sprevádzajú „napäté“ pohľady, akoby vôkol bolo toľko Don Chuanov alebo vyhladovaných mužov čo prežili celé roky v polárnych oblastiach či Afrike. Zatiaľčo ona – svojim vzhľadom, chôdzou, oblečením i všetkým ostatným – vôbec nerobiac tajomstvo zo všetkých svojich ženských kvalít, predstiera najvyššiu ľahostajnosť a „odstup“ (aj keby išlo len o maličkosti, ťažko by sme v nej niečo jej našli, okrem tej biologickej skutočnosti, že sa náhodou narodila ženou). Svedok takýchto scén sa môže seriózne spýtať, či si ona ani tí ostatní nemohli vymyslieť na zábavu nič lepšie od podobných komédií.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Řád železné koruny

Následující text je českým přepisem slovenského překladu článku Julia Evoly. Zveřejněný slovenský překlad původně vyšel na webu Integra!

***

S pádem Římské říše se, z potřeby zachování a obrany duchovních hodnot uprostřed politického chaosu a morálního rozkladu doby, zrodily první asketické řády.

S příchodem podobné situace, hluboké krize postihující moderní svět, je vhodné, aby bylo něco podobného zřízeno i dnes. Právě k tomu byl navržen Řád Železné Koruny. Toto označení nesouvisí se starověkou italskou korunou, ale s myšlenkou svrchovanosti určené duchovními podmínkami s odkazem na kov, který je nejlepším symbolem síly, tvrdosti a nepoddajnosti, což musí být charakterové rysy mužů Řádu na obranu ducha.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Mystéria Mithry

Následující text je slovenským překladem článku Julia Evoly. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

„Ak by kresťanstvo podľahlo nejakej smrteľnej chorobe, svet by bol mitraizovaný,“ napísal raz Ernest Renan. Podľa rozšíreného názoru, zdielaného veľkou časťou odborníkou, mitraizmus bol najsilnejšou a najlákavejšou konkurenciou akú kedy kresťanstvo postretlo. Mitraizmus prišiel do Ríma počas prvej polovice prvého storočia pred Kristom a dosiahol svoj vrchol okolo tretieho storočia novej éry. Časom sa rozšíril do ďalekých kútov ríše, kde priťahoval najmä bývalých legionárov ktorí sa dali na obrábanie pôdy. Mitraizmus vyhovoval ich mužnému a bojovnému duchu a cisári ako Hadrián, Commodus a Aurelianus boli zasvätení do jeho mystérií.

Koncom druhého storočia našej éry, bol mitraizmus oficiálne uznaný vyznaním Impéria, s Mitrom ako jeho patrónom a zástancom. Mitrov kult tiež splynul s kultom slnečného boha Hélia, ktorý bol považovaný za suverénnu a nepremožiteľnú božskú moc. 25. decembra, na deň zimného slnovratu (dies natalis Solis invicti Mithra), bol slávený opätovný východ Slnka ako jeden z najdôležitejších mitraických sviatkov. V ich podvratnej činnosti, kresťania prevzali tento sviatok a spravili z neho Vianoce. Verí sa že Constantín váhal medzi kresťanstvom a mitraizmom, zatiaľ čo Julián sa stal známym zasvätencom do týchto mystérií. Tento cisár použil mitraizmus, ako aj neoplatonickú metafyziku a mysterijné tradície, v svojom smelom a ušľachtilom pokuse obnoviť rímske kulty, aby čelili rýchlemu šíreniu sa kresťanskej viery.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Imperátor Juliánus

Následující text je slovenským překladem článku Julia Evoly. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

Je povzbudivé naraziť na náučné práce presahujúce predsudky a skreslenia vlastné väčšine súčasných historikov. Takým je prípad Raffaella Prati, ktorý preložil do taliančiny a predstavil širokej verejnosti zápisky rímskeho imperátora Juliána Flavia, súhrnne nazvané O Bohoch a Ľuďoch.

Pričom je povšimnutiahodné, že Prati použil výraz Imperátor Julián, namiesto bežného Julián Apostata (Odpadlík). Vskutku, výraz odpadlík je sotva vhodný, ten by mal byť správne použitý pre tých ktorí opustili posvätné tradície a kulty ktoré boli pravou dušou veľkoleposti starého Ríma a prijali novú vieru ktorá nebola pôvodom latinská ale ázijská a židovského základu. Výraz odpadlík by nemal charakterizovať tých ktorí sa, ako Julián Flavius, odvážili byť verní duchu Tradície a pokúsili sa znova potvrdiť posvätný solárny ideál Impéria.

Čítanie novo publikovaných textov, ktoré Julián napísal vo svojom stane medzi dlhými pochodmi a bitkami (akoby sa tým pokúšal načerpať zo svojho ducha nové sily čeliť neľahkým udalostiam), by tiež malo prospieť tým ktorí sa držia rozšíreného názoru vykresľujúceho pohanstvo ako do značnej miery totožné s poverou. V skutočnosti Julián, vo svojom pokuse obnoviť Tradíciu, postavil kresťanstvu metafyzickú víziu. Juliánove spisy nám umožňujú vidieť, za alegorickou a externou zložkou pohanských mýtov, čosi vyššej kvality.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Asketické legionářství

Následující text je slovenským překladem rozhovoru Julia Evoly s Corneliem Codreanem, jenž vyšel v časopise Il Regime Fascista dne 22. března 1938. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

Automobil rýchlo opúšťa komickú panorámu, ktorá predstavuje centrum Bukurešti: nevysoké mrakodrapy a najmodernejšie budovy, prevažne funkčného typu, s výkladmi a obchodmi, zanechávajú dojem akejsi zmesi parížskeho a amerického štýlu. Jediným exotickým prvkom sú časté baranice na meštiakoch a trhovníkoch. Míňame Severnú stanicu a vezieme sa prašnou provinciálnou cestou, ktorá vedie spočiatku vpravo, potom sa prudko stáča doľava; nakoniec vychádzame na poľnú cestu a ocitáme sa pred osamelo stojacim domom uprostred polí: je to Zelený Dom, rezidencia hlavy rumunskej Železnej Gardy. „Vlastnými rukami sme ho postavili,“ poznamenávajú s miernou hrdosťou sprevádzajúci nás legionári. Intelektuáli i remeselníci sa spojili aby postavili rezidenciu svojho vodcu, čo sa pre nich stalo takmer symbolickým a obradným aktom. Budova je postavená v rumunskom štýle, z oboch strán rozšírená portikom pripomína kláštor. Vchádzame a vystupujeme na prvé poschodie. Naproti nám prichádza vysoký, urastený mladý muž športovej postavy, s výrazom budiacim dojem šľachetnosti, otvorenosti a sily. Je to Corneliu Codreanu, vodca Železnej Gardy osobne. Pravý ario-románsky typ, podľa všetkého potomok starého ario-italického sveta. V jeho šedomodrých očiach sa zračí tvrdosť a rozvaha vlastné vodcom a súčasne celá jeho osoba žiari idealizmom, energiou, vnútorným svetom a ľudským porozumením. I štýl jeho rozhovoru je charakteristický: skôr než odvetí zahĺbi sa v seba, vzdiali sa, potom odrazu prehovorí, vyjadrujúc svoje myšlienky s takmer geometrickou presnosťou zreteľnými a krátkymi vetami.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Články

Meditace na vrcholcích

Následující text je slovenským překladem 14. kapitoly z knihy Meditace na vrcholcích, jež byla poprvé publikována v roce 1974. Zveřejněný překlad původně vyšel na webu Integra!

***

Mont Blanc, júl. Vystupujeme, po niekoľko dlhých hodín, z tmy údolia ku svetlu vrcholov. Vychádzame z tmavých nibelungských jedľových lesov preniknutých hustou hmlou, cez vyššie pásmo pokryté kamením a pustými morénami. Konečne, za úsvitu, prichádzame k okraju dolného ľadovca. Z diaľky sa táto oblasť, ako pripomína jej meno (Mer de Glace), podobá na obrovskú vodnú plochu, ktorá zmrzla a premenila sa na rovnú jednoliatu masu. Z blízka, súc plynule križovaná puklinami a serakmi, sa podobá na divoké križovanie modrastobielych a šedobielych vĺn, pohyb ktorých bol čarovne zastavený a stuhol. Prechádzame toto zvláštne biele more, z ktorého vystupujú vrcholky a tmavé chrbáty zlámaných skál pripomínajúce fjordy, nechávajúc za sebou poslednú hmlu stále pokrývajúcu údolia. Cez mosty, ľadové priepasti a horskými stenami; pracujúc čakanmi, za pomoci lán a stúpacích želiez, zatiaľ čo sa žiarivé svetlo začína rozprestierať všade okolo nás. Prekračujeme niekoľko krátkych no strmých skalných stien a potom nejaké ľadové ohyby. Nakoniec dosahujeme vrchol. Stojíme na hranici. Okolo nás, kruhový horizont: more mnohých, za sebou idúcich, horských reťazí, tu skalných, inde pokrytých ľadom, ktoré, svojimi jednotlivými vlastnosťami a kvôli rozdielnej vzdialenosti, hrajú všetkými odtieňmi farieb až kým sa nestratia v diaľke, rozplývajúc sa dávajúc tušiť nekonečno. Nehmotné ako prízrak, vystupujú tvary ďalších vrchov vo veľkej diaľke, akoby sa vznášali v perlovej atmosfére. Toto je čas slnečných výšok a veľkej samoty.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Meditace na vrcholcích

Hora a duchovno

Následující text je překladem 1. kapitoly z knihy Meditace na vrcholcích, jež byla poprvé publikována v roce 1974.

***

V moderním světě existují dva faktory, jež více než kterékoliv jiné zodpovídají za bránění našeho uvědomění si duchovna, které bylo nejstarším tradicím známo: tím prvním je abstraktní charakter naší kultury; druhým je glorifikace slepé a zběsilé posedlosti aktivitou.

Na jedné straně jsou lidé, kteří ztotožňují „ducha“ s učeností nabytou v knihovnách a univerzitních učebnách, nebo s intelektuálními hrami filosofů, nebo s knižním či pseudomystickým estetismem. Na straně druhé, nové generace přeměnily atletické soupeření v náboženství a zdají se být neschopnými představy čehokoliv mimo vzrušení z tréningu, soutěžení a fyzických úspěchů; skutečně přeměnily sportovní výkon v samoúčelný cíl a dokonce v posedlost, namísto prostředku pro cíl vyšší.

Někteří lidé považují tento protiklad životních stylů za jakési dilema. Ve skutečnosti nacházíme často u takzvaného učeneckého typu vlastní silnou averzi vůči fyzické disciplíně; obdobně u lidí věnujících se sportu pěstí pocit fyzické síly opovržení nad těmi ze „slonovinových věží“, kteří se omezili na knihy a bitvy slov, jež oni shledávají za neškodné.

Pokračovat na článek... Publikováno: 26. 8. 2012 | Meditace na vrcholcích