☉ JuliusEvola.cz

Evropa: forma a předpoklady

Následující text je překladem kapitoly knihy Julia Evoly Menschen inmitten von Ruinen, vydané Hohenrain-Verlag v Tübingenu v roce 1991. Německý překlad vychází ze třetího, autorem ještě revidovaného vydání Gli uomini e le rovine (Řím 1972, 1. vyd. 1953). K českému vydání připravil a poznámkami opatřil Karel V., Studijní skupina Délský potápěč, Tradice Budoucnosti, ed. Fascikly č. 4/2011.

***

V různých kruzích dnes povstává požadavek evropské jednoty. Přitom je třeba rozlišovat, zda je tento požadavek stavěn jen na úrovni materiální a pragmatické, nebo zda je na tento problém nahlíženo i z úrovně vyšší, v níž jsou do hry uvedeny především hodnoty spirituální a tradiční.

Požadavky tohoto druhu vznikají v nejlepším případě z niterného odporu vůči nynější situaci, to znamená vůči pohledu na Evropu, jež byla následkem souhry akce a reakce (zasahuje při tom i to, co jsme nazvali „okultní válkou“) vyvržena ze své dosavadní role subjektu velké světové politiky a stala se objektem cizích zájmů a vlivů, takže lavírovala mezi dvěma o světovládu bojujícími velmocemi, USA a SSSR, a nakonec musela přijmout americkou a „atlantickou“ kuratelu, aby se vyvarovala nejhoršího, totiž úplného zotročení komunismem.

Stav nejednotnosti mezi evropskými národy může tuto situaci zjevně pouze zachovat a posílit. Přesto se, jak známo, až doposud všechny konkrétní iniciativy za sjednocení omezovaly výlučně na vytvoření společného trhu, montánní unie a podobně: na iniciativy dílčí, jež se vztahují jen k hospodářské rovině a naprosto nemají závazný politický protějšek. Kromě toho tu není nic a situace je taková, že si nelze dělat příliš mnoho iluzí. Osudové následky obou světových válek, jež samy pocházejí hlavně z nesvornosti a zaslepenosti evropských národů, se nesmazávají snadno.

Pokračovat na článek... Publikováno: 11. 1. 2013 | Lidé uprostřed trosek

„Armáda“ jakožto světonázor

Následující text je překladem článku „Sulla „Milizia“ quale visione del mondo“, jenž původně vyšel 30. května 1937 v rubrice „Diorama mensile“, v periodiku „Il Regime Fascista“. Přeloženo přes anglickou verzi z knihy Metaphysic of War, Arktos Media ltd., 2011.

***

Bezpochyby je již nová fašistická generace zeširoka vojensky, válečnicky orientovaná. Dosud však neporozuměla nutnosti integrace podrobností prosté disciplíny a psychofyzického tréninku do nadřazeného řádu, do obecné vize světa.

Etický aspekt

Toto začíná člověk vidět ve chvíli, kdy studuje naše prastaré tradice, které, a jistě ne jen náhodou, tak často používaly k vyjádření čistě duchovních skutečností symbolismus převzatý z bojů, vojenské služby a vlastního heroického prosazování. V orfismu se skupina noviců nazývala stratos; miles představovalo stupeň hierarchie mithraismu; symboly utrpení se vždy znovuobjevovaly u posvátných představitelů klasických Římanů a přenesly se, částečně, do vlastního křesťanského asketismu.

Zde se však budeme zabývat něčím určitějším než pouhými analogiemi, jmenovitě související doktrínou „svaté války“, o které jsme již pojednali jak v našich předešlých knihách, tak i na těchto stránkách. Omezíme se na pole etiky a pojednání o speciálním centrálním stanovisku, majícím za cíl přivodit radikální změnu na celém poli hodnot a vyzvednout je na úroveň mužnosti, oprošťující ji tak od všech buržoazních postojů, humanitarismu, moralismu a pokulhávajícího konformismu.

Základ takovéhoto postoje je shrnut v dobře známé Pavlově frázi, vita est militia super terram. Jde o záležitost chápání bytí zde dole [na zemi] jako kdybychom byli vysláni v přestrojení člověka na vojenskou misi na vzdálené frontě. Účel takovéto mise není individuem vždy přímo chápán (ve stejném smyslu jako když si člověk bojující na předsunuté základně nemůže utvořit přesnou představu o celkovém plánu, jehož je součástí), je však během ní poměřována vnitřní ušlechtilost skutkem odporování, splněním, navzdory všemu, toho, co musí být splněno, skutkem nepochybování či neváhání, skutkem věrnosti silnější než život nebo smrt.

Pokračovat na článek... Publikováno: 23. 12. 2012 | Metafyzika války

O ženě a ženské sexualitě

Následující text je překladem úvodu kapitoly „Žena jako matka a žena jako milenka“ z Evolovy knihy Metafyzika sexu, jež poprvé vyšla v roce 1958.

***

Řekli jsme, že z metafyzického hlediska je mužství v říši manifestace a „přírody“ komplementárním korelátem ženství, ale mimoto také zrcadlí povahu toho, co předchází a převyšuje Dyádu. Na lidské úrovni z toho plyne, že zatímco všechny vztahy založené na Dyádě mají pro ženu esenciální charakter a zcela vyjadřují přirozený zákon jejího bytí, není tomu tak v případě muže, je-li skutečně mužem. Tyto vztahy jsou sexuálními v úzkém smyslu slova, a také vztahy matky a syna. Jistě ne nedopatřením v každé vyšší civilizaci muž nebyl považován za opravdového muže, dokud podléhal tomuto dvojímu poutu, poutu matky a poutu ženy, když v tom vyčerpával smysl své existence. Již dříve jsme připomněli, že i v samotných „rituálech přechodu“ nebo puberty u primitivních národů představovalo mužské zasvěcení a přijetí do „mužských spolků“ překonání naturalistické sféry. Biblická Ráchel říká: „Dej mi syna, nebo zemřu.“ Existují buddhistické texty poukazující na „neúprosnost“ ženy, pokud jde o mateřství a sexualitu, jichž se nikdy nenasytí. Žena se bude vždycky snažit muže podrobit jhu té či oné své stránky, nikoliv však díky své osobnosti, nýbrž z metafyzického popudu.

Pokračovat na článek... Publikováno: 8. 12. 2012 | Metafyzika sexu

Pluralita a dualita civilizací

Následující text je překladem 1. kapitoly z Evolovy knihy Hermetická tradice, jež byla poprvé vydána v roce 1931.

***

V poslední době, v kontrastu k pojmu pokroku a k myšlence, že historie byla více či méně trvalou vzestupnou evolucí kolektivního lidstva, byla potvrzena idea plurality forem civilizace a relativní neschopnosti komunikace mezi nimi.

Podle této druhé, nové verze historie se civilizace dělí do epoch a nespojitých cyklů. V daném čase a u dané rasy se potvrzuje specifická koncepce světa a života, z níž vyplývá specifický systém pravd, principů, chápání a realizace. Civilizace vznikne, postupně dosáhne kulminačního bodu a pak se často propadne do temnoty či spíše úplně zmizí. Cyklus skončil. Možná někdy někde jinde vzejde jiný. Možná může přijmout obavy předchozích civilizací, ale jakékoli spojení mezi nimi bude přísně analogické. Přechod z jednoho cyklu civilizace do druhého – kde je jeden úplně cizí druhému – znamená skok, který se v matematice nazývá diskontinuita.

Ačkoli je tento pohled zdravou reakcí na pověrečné vnímání historie jako pokroku (což začalo být módní víceméně ve stejné době jako materialismus a západní scientismus), měli bychom být opatrní, protože kromě plurality civilizací musíme rozpoznat i dualitu – zvláště pak když se omezíme na ty časy a základní struktury, které můžeme brát s nějakou dávkou jistoty.

Pokračovat na článek... Publikováno: 5. 12. 2012 | Hermetická tradice

Význam a původ tanter

Následující text je překladem 1. kapitoly z knihy Jóga moci, jež poprvé vyšla v roce 1949.

***

V prvních několika stoletích našeho letopočtu, a především kolem pátého století našeho letopočtu, došlo v oblasti, kde vyrostla velká indoárijská civilizace, k zásadním změnám: vznikly, vyvíjely se a šířily se nové duchovní a náboženské směry, které se vyznačovaly novými rysy, jež se odlišovaly od převládajících motivů předchozího období. Tyto změny pronikly téměř všude a silně ovlivnily to, co je obecně nazýváno hinduismem: zasáhly do jógových škol, post-upanišadských spekulací i do kultů Višnua a Šivy. V buddhismu daly tyto změny vzniknout novému proudu, tzv. Vadžrajáně (Diamantová cesta nebo Cesta hromoklínu). Nakonec se spojily s různými formami lidových kultů a magických praktik na jedné straně a s přísně esoterickým a iniciačním učením na straně druhé.

Tento nový proud může být označen jako tantrismus. Nakonec vedl k syntéze všech hlavních motivů hinduistického duchovna, k nalezení konkrétního vyjádření a potvrzení správnosti své vlastní metafyziky dějin. Termíny Tantra (slovo, které znamená „pojednání“ nebo „vysvětlení“, což je odvozeno od kořene tan, což znamená „rozšířit“, „pokračovat“, „rozvíjet“) a Ágama (slovo označující jiné texty zabývající se tímtéž) by měla být chápána ve významu „to, co pokračuje“, „to, co sestoupilo“. Cílem tantrismu bylo vyjádření ideje představující rozšíření a další rozvoj tradičních učení popsaných původně ve Védách a později v brahámánách, upanišadách a puránách. To je důvod, proč byly Tantry pro zvýšení své důležitosti prohlašovány za „pátou Védu“, což je další ukázkou toho, že jde o nové zjevení toho, co se nachází ve čtyřech tradičních Védách. Mimo to přidaly odkaz na tradiční učení o čtyřech věcích (jugách). Je řečeno, že učení, obřady a disciplíny, které byly životaschopné v prvním věku (Krita či Satja juga, ekvivalent Hésiodova „zlatého věku“) již nejsou vhodné pro lidi žijící v následujících věcích, zvláště v posledním „temném věku“ (Kali juze, „železném věku“ či „vlčím věku“, jak je nazýván v Eddě). Lidstvo v těchto pozdějších věcích může najít vědění, světonázor, rituály a adekvátní praktiky pro pozvednutí lidí nad rámec jejich stavu a pro překonání smrti (mrityun javate) ne ve védách a dalších striktně tradičních textech, ale spíše v tantrách a ágamách. V současném věku jsou vhodné a účinné pouze tantrické praktiky založené na Šaktí (šaktí sadhána): všechny ostatní jsou považovány za stejně bezmocné jako had zbavený svého jedu.

Pokračovat na článek... Publikováno: 11. 11. 2012 | Jóga moci

Nepochopení askeze

Následující text je překladem úryvku z první kapitoly Evolovy knihy Doktrína probuzení, jež poprvé vyšla v roce 1943.

(...)

Původní význam slova askeze – z řeckého άσκέω, cvičit – je cvičení či „trénink“ nebo v římském významu představuje „disciplínu“. Odpovídajícím indoárijským termínem je tapas (tapa nebo tapo v pálijštině), jenž nese podobný význam. Toto slovo má kořen tap, což znamená „být horký“ nebo „zářit“, což představuje myšlenku intenzivní koncentrace, záření a zápalu.

S rozvojem západní civilizace termín askeze (nebo jeho odvozeniny) získal jiný význam, který se liší od originálu. Nejenže přijal výlučně náboženský smysl, ale obecně převládajícím názorem na Západě je víra, že je askeze spjata s umrtvováním těla a bolestným zřeknutím se světa: pojem dnes označuje metodu, kterou víra obvykle obhajuje jako nejvhodnější způsob k získání „spásy“ a smíření člověka zatíženého prvotním hříchem, se svým Stvořitelem. Již v počátcích křesťanství bylo slovo „asketa“ používáno pro ty, kteří praktikovali mortifikaci sebemrskačstvím.

Proto se s rozmachem moderní civilizace stal asketismus objektem silné zášti. Když i Luther, s nelibostí nebo neschopností pochopit klášterní disciplínu, odmítl uznat nutnost, hodnotu a užitečnost všech askezí a nahradil je velebením čisté víry, pak humanismus, imanence a nový kult života vrhli na pojem askeze význam spojený s označením „středověké tmářství“ nebo jako úchylku „dob dávno minulých“. A i když nebyla askeze úplně smetena jako patologická či jako druh masochismu, byla alespoň potvrzena neslučitelnost askeze s naším způsobem života. Nejznámější a nejčastěji zpracovanou tezí je protiklad, který má existovat mezi asketickým, nehybným a oslabeným Orientem, nepřítelem světa, který se všeho vzdal a mezi dynamickou, pozitivní, hrdinskou a progresivní západní civilizací.

Pokračovat na článek... Publikováno: 21. 10. 2012 | Doktrína probuzení

Kritika amerikanismu

Následující text je překladem z webu JuliusEvola.com.

***

Americká „civilizace“

Nedávno zesnulý John Dewey byl v americkém tisku líčen jako nejreprezentativnější postava americké civilizace. To je zcela v pořádku. Jeho teorie jsou zcela reprezentativní v pohledu na člověka a život, který je předpokladem amerikanismu a jeho „demokracie“.

Podstatou daných teorií je toto: v rámci technologických prostředků, které mu jsou k dispozici, se každý může stát tím, čím chce. Stejně tak, osoba není tím, čím je skutečně ve své přirozenosti a mezi lidmi nejsou žádné skutečné rozdíly – jen rozdíly v kvalifikaci. Podle této teorie se může každý stát čímkoli, pokud se dokáže naučit to, co potřebuje.

To je samozřejmě případ „self-made mana“. Ve společnosti, která ztratila smysl pro tradice, pojem osobního růstu rozšířený do všech aspektů lidské existence posiluje rovnostářskou doktrínu čisté demokracie. Je-li přijat základ těchto myšlenek, musí být opuštěna jakákoli přirozená rozdílnost. Každý člověk může předpokládat, že má potenciál kohokoli jiného a proto pojmy „nadřazený“ a „nižší“ ztrácí svůj význam. Každý pojem odstupu a respektu ztrácí smysl. Všechny životní styly jsou otevřené všem. Proti všem organickým koncepcím života stojí Američané s jejich mechanickým pojetím. Ve společnosti, která „začala od nuly“ má všechno charakteristiku „vyrobeného“. V americké tvoří výrazy pouze masky, nikoli tváře. Stejně tak jsou zastánci amerického způsobu života nepřátelští k osobnosti.

„Otevřená mysl“ Američanů, která je jim mnohdy přičítána k dobru, je vlastně jejich vnitřní beztvarostí. Totéž platí i o jejich „individualismu“. Individualismus a osobnost nejsou jedno a to samé: první patří beztvarému světu kvantity, druhé patří světu kvality a hierarchie. Američané jsou žijícím vyvrácením karteziánského „myslím, tedy jsem“: Američané nemyslí, ale jsou. Americká „mysl“ je dětinská a primitivní, postrádá charakteristickou formu a proto je otevřena každému druhu normalizace.

Pokračovat na článek... Publikováno: 14. 10. 2012 | Civilta americana

Esence filosofie Julia Evoly

Následující text uspořádal administrátor webu JuliusEvola.net. Jde o výběr několika citací z Evolova díla a z tradiční moudrosti, které společně přibližují esenci filosofie a díla Julia Evoly.

***

Pozemský život je něco, pro co jsme se rozhodli a předem jsme přijali jeho eventuální problematické, odpudivé či dramatické stránky, i ty, které se obzvláště v epoše, jako je ta současná, mohou zřetelně projevit. Je to něco jako rozhodnout se pro účast na nějakém dobrodružství, misi či experimentu. V takové souvislosti může být princip zodpovědnosti a „věrnosti“ definován a akceptován, aniž by zde bylo zapotřebí odvolávat se na něco vnějšího, „heteronomního“.



Y

Každý ví, že konec dříve či později přijde, tudíž nastanou-li různé okolnosti, je lépe snažit se dešifrovat jejich skrytý význam, nalézt onu část, již lze pojmout v kontextu, který nám není cizí, ale navazuje na jakousi naši transcendentální vůli.

Pokračovat na článek... Publikováno: 6. 10. 2012 | Výběry myšlenek

K temnému věku

Následující text je úryvkem z Evolovy knihy Revolta proti modernímu světu, jež poprvé vyšla v roce 1934. Překlad byl proveden podle zdroje na JuliusEvola.net

***

V návaznosti na mé dřívější zmínky ohledně toho, co prastaré tradice nazývaly Temným věkem (Kali juga), nyní popíši některé vlastnosti tohoto věku, jak je můžeme najít ve starém hinduistickém textu Višnu purána. V hranatých závorkách uvedu to, co považuji za současné aplikace.

Vyvrhelové a barbaři budou vládci na březích Indu, v Darvice, v Chandrabhagaze, a v Kašmíru. Tihle budou současnými vládci vládnoucími nad zemí: králové [vládci] násilné povahy... Seberou osobní majetek svým poddaným; budou omezené síly, ponejvíce budou rychle přicházet a mizet; jejich život bude krátký, jejich touhy nenasytné, budou vykazovat jen pramálo zbožnosti. Smísí se s nimi mnoho lidí cizích národů a budou následovat jejich příkladu... Vládnoucí kastou budou šúdrové... Vaišjové zanechají zemědělství a obchodu, stanou se nevolníky nebo cvičenci strojů. [proletariát a industrializace]... Kšatrijové nebudou chránit své poddané, ale budou je drancovat: pod záminkou výběru poplatků okradou obchodníky o jejich majetek [krize kapitalismu a soukromého vlastnictví; socializace, nacionalizace, komunismus...] Bohatství [vnitřní] a zbožnost [v závislosti na dharmě toho kterého člověka] bude upadat den ode dne, dokud nebude zvrhlý celý svět. Pak majetek sám bude určovat postavení [množství dolarů – ekonomické třídy]; pouze bohatství [materiální] bude zdrojem uctívání; touha bude jediným pojivem jednoty obou pohlaví; lež bude jediným možným prostředkem vítězství ve sporu...

Pokračovat na článek... Publikováno: 24. 9. 2012 | Revolta proti modernímu světu

Ženský narcisismus a komplex méněcennosti

Následující text je překladem článku Julia Evoly, jenž vyšel 11. ledna 1951. Zveřejněný překlad původně vyšel jako dodatek v českém vydání knihy Metafyzika sexu.

***

Skutečnost, že se feminismus zrodil v anglosaských zemích, nemá příčiny sociální, nýbrž vnitřní a hluboké, poněvadž vychází ze zneuznání složité ženské přirozenosti a z potlačení jejího normálního sexuálního života. Za to může- jak už jsme uvedli v dřívějším článku – ve zmíněných zemích puritánská protestantská výchova a falešná představa o morálce a „úctyhodnosti“.

Kdosi příhodně poznamenal, že sexuálně uspokojená žena nikdy necítí potřebu napodobovat muže a ani ji nenapadne, že by ji nějak oslabovalo, když se s ní zachází „jen jako s ženou“. Dobře ví, jak se prosadit, a nemusí vůbec ničeho litovat. Vždyť sama historie nám ukazuje, jaký umělo mít ženské pohlaví v tomto směru vliv, ať už blahodárný či zhoubný. Takový vliv si žádná žena, která sestoupí na křižovatku mužských činností, nikdy nedokáže vydobýt. Pravé příčiny feminismu spočívají v hluboké nedůvěře ženy k sobě samotné, v nepřiznaném pocitu domnělé méněcennosti. Je to žena, která má vnitřní „zábrany“ ve své oblasti, a snaží se nabýt hodnoty před sebou sama tím, že se poměřuje s mužem na poli činností, které jsou vlastní jemu. Feminismus, stejně jako jakýkoli podobný směr, je tedy vlastně únik.

Dalším takovým únikem v anglosaských zemích, a zvláště pak v Americe U.S., je alkoholismus. Statistika „Americké protialkoholické ligy“ z roku 1948 uvádí, že v Americe existuje minimálně osm set tisíc mladých žen, které notoricky holdují alkoholu.

Pokračovat na článek... Publikováno: 10. 9. 2012 | Články