☉ JuliusEvola.cz

Sekce „Jóga moci“

Síla a renunciace

Následující text je slovenským překladem úryvku z Evolovy knihy Jóga moci. Překlad původně vyšel na Leben ist Kampf.

(...)

Keď je sila (virya) spojená s nevášnivosťou, môže sa stať tým, čo ktosi opísal ako „chladnú magickú vlastnosť“. Na určitej úrovni môže byť táto vlastnosť dokonca posilnená „renunciáciou“. Hlbší význam rozličných predpisov, ktoré sú zväčša chápané len vo svojej moralistickej podobe, sa tu stáva zrejmým. Renunciácia je logicky zložkou virye - sily, a magických vlastností, keďže odstraňuje a ničí ľudský stav charakterizovaný túžbou. Základná teória znie, že každá túžba či žiadostivosť, vyskytujúca sa u bežných ľudí, je spôsobená stavom deprivácie. Dôvod, vďaka ktorému ľudia po niečom dychtia a stávajú sa motivovaní vášňou, lakomosťou, či túžbou získať niečo, na čom sa nakoniec stanú závislými, je ten, že sa cítia byť nedostatoční, že majú pocit, že niečo potrebujú. Nie je však samozrejme možné ovládať alebo skutočne vlastniť nejakú vec, ak sa na nej človek, už len v účinkoch chcenia, stane závislý a pasívny zoči-voči príťažlivosti, ktorú nad ním uplatňuje. Keď sa človek čohosi „zrieka“, alebo po tom prestane túžiť, alebo to prestane hľadať, vzťah medzi subjektom a objektom sa obráti; čo z toho vyplynie je stav sebestačnosti, celistvosti a nezávislosti od vecí. Hovorí sa, že v tom momente sa skôr stáva objekt priťahovaný subjektom, než aby subjekt chodil za objektom. Objekt je priťahovaný smerom ku subjektu akoby bol ten jeho „mužským“ princípom, alebo ešte lepšie, stabilným, pokojným a zvrchovaným princípom, obsahujúcim magicky príťažlivé sily. Preto každá renunciácia – pokiaľ vychádza z vnútornej dispozície – prináša jedincovi k dispozícii obrovskú moc. Okultná sila, ktorá z nej pochádza, sa nazýva ódžas. Renunciácia je tiež potrebná k tomu, aby človek získal moc vládnuť nad nejakou vecou, alebo mal z čohosi osoh bez toho, aby ho to začalo nejako pútať. Toto je, ako si môžeme spomenúť, tantrická predstava potešenia (bhoga), ktoré neoslabuje jedincove vnútorné bytie, a ktorá odhaľuje bohatšie perspektívy, než sú tie, ktoré obhajuje vyprahnutá stoická etika, či akýkoľvek náboženský asketizmus. Niektoré texty sa zmieňujú o istých Šakti, často perzonifikovaných v podobe rôznych bohýň (yogini, alebo dakini), ktoré sú neodolateľne priťahované kvalitami, ktoré vytvára renunciácia, a ktoré sa napokon spájajú s tými, ktorí ju praktikovali. V princípe ide o to, že Šakti sa neponúka tým, ktorí po nej bažia, ale skôr z vlastnej vôle prichádza za tým, kto stelesňuje pokojnú a pevnú povahu jej ženícha Šivu.

Pokračovat na článek... Publikováno: 25. 11. 2014 | Jóga moci

Význam a původ tanter

Následující text je překladem 1. kapitoly z knihy Jóga moci, jež poprvé vyšla v roce 1949.

***

V prvních několika stoletích našeho letopočtu, a především kolem pátého století našeho letopočtu, došlo v oblasti, kde vyrostla velká indoárijská civilizace, k zásadním změnám: vznikly, vyvíjely se a šířily se nové duchovní a náboženské směry, které se vyznačovaly novými rysy, jež se odlišovaly od převládajících motivů předchozího období. Tyto změny pronikly téměř všude a silně ovlivnily to, co je obecně nazýváno hinduismem: zasáhly do jógových škol, post-upanišadských spekulací i do kultů Višnua a Šivy. V buddhismu daly tyto změny vzniknout novému proudu, tzv. Vadžrajáně (Diamantová cesta nebo Cesta hromoklínu). Nakonec se spojily s různými formami lidových kultů a magických praktik na jedné straně a s přísně esoterickým a iniciačním učením na straně druhé.

Tento nový proud může být označen jako tantrismus. Nakonec vedl k syntéze všech hlavních motivů hinduistického duchovna, k nalezení konkrétního vyjádření a potvrzení správnosti své vlastní metafyziky dějin. Termíny Tantra (slovo, které znamená „pojednání“ nebo „vysvětlení“, což je odvozeno od kořene tan, což znamená „rozšířit“, „pokračovat“, „rozvíjet“) a Ágama (slovo označující jiné texty zabývající se tímtéž) by měla být chápána ve významu „to, co pokračuje“, „to, co sestoupilo“. Cílem tantrismu bylo vyjádření ideje představující rozšíření a další rozvoj tradičních učení popsaných původně ve Védách a později v brahámánách, upanišadách a puránách. To je důvod, proč byly Tantry pro zvýšení své důležitosti prohlašovány za „pátou Védu“, což je další ukázkou toho, že jde o nové zjevení toho, co se nachází ve čtyřech tradičních Védách. Mimo to přidaly odkaz na tradiční učení o čtyřech věcích (jugách). Je řečeno, že učení, obřady a disciplíny, které byly životaschopné v prvním věku (Krita či Satja juga, ekvivalent Hésiodova „zlatého věku“) již nejsou vhodné pro lidi žijící v následujících věcích, zvláště v posledním „temném věku“ (Kali juze, „železném věku“ či „vlčím věku“, jak je nazýván v Eddě). Lidstvo v těchto pozdějších věcích může najít vědění, světonázor, rituály a adekvátní praktiky pro pozvednutí lidí nad rámec jejich stavu a pro překonání smrti (mrityun javate) ne ve védách a dalších striktně tradičních textech, ale spíše v tantrách a ágamách. V současném věku jsou vhodné a účinné pouze tantrické praktiky založené na Šaktí (šaktí sadhána): všechny ostatní jsou považovány za stejně bezmocné jako had zbavený svého jedu.

Pokračovat na článek... Publikováno: 11. 11. 2012 | Jóga moci